 |
| maxikartu mi zaslal Martin Hlavatý |
Druhá maxikarta pochází z Kopřivnice. Jejím tvůrce je filatelista Josef Padrta. Na maxikartu použil volně prodejnou pohlednici se Slovenskou strelou, dominantou umístěnou v prostoru před muzeem Tatra v Kopřivnici. Známku orazítkoval na tamní poště v den vydání.
 |
| v Kopřivnici vytvořil Josef Padrta |
Poslední, neméně zajímavou, variantou je maxikarta, kterou vytvořil Josef Fronc v Praze. Josef zvolil pohlednici vydanou Českou poštou, kterou nechal orazítkovat v den vydání poštovním razítkem s motivem lokomotivy. Razítko je k dispozici na poště v Hybernské ulici (u Masarykova nádraží).
 |
| zajímavou variantu vytvořil Josef Fronc |
Všechny varianty maxikaret se Slovenskou strelou dávají smysl a jsou vytvořené v souladu s pravidly. Podívejme se krátce, jak vše do sebe dobře zapadá. Slovenská strela je expresní železniční spoj, který je na trase mezi hlavními městy Praha a Bratislava v provozu již 80 let. Je úzce spojen s dvojicí motorových vozů M 290. 0 (Tatra 68), které ve své době výrazně zkrátily jízdní dobu oproti nejrychlejšímu spoji vedenému parní lokomotivou. Tento vůz je i námětem poštovní známky, jejíž výtvarný návrh vytvořil malíř a grafik Petr Ptáček. Motorové vozy řady M 290.0, výrobního typového označení Tatra 68, byly vyrobeny v roce 1936 pro Československé státní dráhy v Tatře Kopřivnice. Navrhl je vsetínský elektrotechnik Josef Sousedík
Slovenská strela byla i námětem příležitostného poštovního razítka z roku 2010, kdy se stala národní kulturní památkou. Jistě by se dalo obdobné poštovní razítko použít i letos, kdy vychází poštovní známka, která připomíná 80. výročí jejího provozu...
Druhou známkou z emise Historické dopravní prostředky je nejstarší a největší kolesový parník na Vltavě s názvem Vyšehrad.
 |
| ze sbírky Martina Hlavatého |
Byl postaven jako loď určená pro osobní přepravu v meziválečném období. Poprvé vyplul z doku v ústecké loděnici v roce 1938. Hlavním konstruktérem byl ředitel loděnice Ing. Josef Huss, strojní zařízení dodala společnost ČKD Praha. Původní jméno parníku bylo Antonín Švehla, poté loď vystřídala názvy Karlstein (od r. 1942), po válce T. G. Masaryk a od roku 1952 Děvín. Parník prošel třemi rekonstrukcemi z nichž zejména ta poslední, kompletní, v roce 1992 mu navrátila původní ráz. V tomto roce byl parník pokřtěn na název Vyšehrad.
 |
| ze sbírky Martina Hlavatého |
V současnosti je parník využíván zejména jako restaurační. Plout s ním můžete například do pražské zoo, na celodenní výlet na Mělník, či na plavbu na Slapy. Od roku 2013 je parník prohlášen kulturní památkou.
PK
zdroj: wikipedia.org
paroplavba.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat