pátek 21. prosince 2018

Krásné Vánoce

Vše tradičně dobré
v novém roce




vám přeje
Pavel Kancnýř

Maxikarty k 200. výročí narození F. L. Riegera

V pondělí 10. prosince se na poště Praha 1 používalo příležitostné poštovní razítko k 200. výročí narození Františka Ladislava Riegera. V obrazu razítka je stylisticky upraven lev s korunkou na hlavě.


Sběratelům analogických pohlednic se tak naskytla možnost vytvořit dvě maxikarty, a to ke známce Osobnosti: František L. Rieger a ke známce zobrazující budovu Národního muzea.


Další pěkné maxikarty, které dodatečně zaslali naši sběratelé, uveřejňuji níže. Několik maxikaret z dobových pohlednic vytvořil Zbyšek Veselý.




Reprint dobové pohlednice, volně dostupný v prodeji mi zaslal i Jirka Koukal.


Kolegům děkuji za ukázky.  
PK

úterý 18. prosince 2018

Nová maxikarta vydavatelství Oftis

Milé překvapení pro maximafilatelisty si v závěru roku přichystalo vydavatelství Oftis. Ke stému výročí narození herce Miroslava Horníčka připravilo špičkovou maxikartu s jeho portrétem od V. Hejnáka.



Maxikarta je opatřena denním razítkem pošty Plzeň 1 s datem 24.10.2018. K zakoupení je v e-shopu vydavatelství Oftis, na adrese www.oftis.cz, v sekci Filatelie.
PK

pátek 14. prosince 2018

Vánoční pošta z Božího Daru 2018

Ještě pár dní zbývá do Vánoc a do možnosti opatřit si pěkné vánoční razítko z Ježíškovy pošty na Božím Daru. Ta, jako každý rok, úřaduje až do 23. prosince.


Já se za vánočním razítkem vydávám podstatně dříve, abych stihl vybavit včas tu spoustu přání, které zasílám. Na Božím Daru totiž mají denně pěkně napilno. Každoročně jim rukama projdou desítky tisíc zásilek.


V letošním roce vydala Česká pošta dvě poštovní známky s vánočními motivy - slaměnou ozdobu/ cukroví a vánoční ozdobu/ jablko.
Vytvořit vánoční maxikarty nebyl opět problém, protože pohlednic s vánoční tématikou existuje nepřeberné množství.


Na závěr jedna maxikarta inspirovaná poštovním razítkem.

PK

pátek 7. prosince 2018

Maxikarty k emisi Hradní stráž

Poslední známková emise letošního roku představuje Hradní stráž.



Hradní stráž je vojenským útvarem brigádního typu. Je organizována na velení a štáb, 1. prapor, 2. prapor, hudbu Hradní stráže a rotu zabezpečení.


Hradní stráž je podřízena náčelníkovi Vojenské kanceláře prezidenta republiky, kterého jmenuje a odvolává prezident republiky.


Úkoly Hradní stráže jsou: vnější ostraha areálu Pražského hradu, zabezpečení jeho obrany a vnější ostraha a obrana objektů, které jsou dočasným sídlem prezidenta a jeho hostů (např. letní sídlo prezidenta – zámek Lány);
organizace a zajišťování vojenských poct, zejména při oficiálních návštěvách představitelů jiných států a při přijetí vedoucích zastupitelských misí u prezidenta.

K plnění jiných úkolů může být Hradní stráž použita pouze, pokud s tím prezident vysloví souhlas. (zdroj: cpost.cz, wikipedia.org)

Na maxikarty byla použita denní razítka pošty Praha Hrad a pošty Praha 1. Za ukázky díky Martinu Hlavatému.

PK

T. G. Masaryk - 100 let od prvního jmenování prezidentem

U příležitosti 100. výročí od prvního jmenování prezidentem vyšel 14. listopadu příležitostný poštovní aršík, jehož námětem je portrét T. G. Masaryka.



Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný též T. G. M. (7. 3. 1850 – 14. 9. 1937), byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog a první prezident Československé republiky. Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Roku 1900 založil Českou stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen říšským poslancem. V únoru 1917, kdy velmoci uznaly tehdy formulovaný československý požadavek, odjel Masaryk do Ruska shromažďovat vojsko, aby svému programu dodal větší váhu. Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918 zastihla Masaryka v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení prezidentem.

maxikarta s filatelistickým razítkem Známková tvorba
 vytvořil M. Hlavatý

Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen, podobně i v dalších volbách roku 1927 a 1934. Koncem roku 1935 Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho pohřeb byl velkou národní manifestací za svobodu a demokracii. (zdroj: cpost.cz)
 PK

Umělecká díla na maxikartách

Je zvyklostí, že v závěru roku nechybí v emisním plánu poštovní známky, představující umělecká díla známých umělců. Nejinak je tomu i v letošním roce, kdy si jejich prostřednictvím připomínáme umělce Paula Pontia, Vladimíra Komárka a Stanislava Libenského.
První z emisí představuje rytinu od Paola Pontia - Diego de Guzmán (po roce 1645).


ze sbírky Martina Hlavatého

ze sbírky Jiřího Hanáčka

Paulus Pontius (1603–1658) byl významný vlámský rytec. Narodil se v Antverpách, učil se u Lucase Vorstermana, ale také u svého přítele Petra Paula Rubense, jehož četná díla převedl do grafické podoby. Úspěchy měl i s rytím portrétů podle Anthonise van Dycka (1599–1641) či děl Tizianových a Velazquezových. Již ve 24 letech se stal mistrem antverpského malířského cechu. Po Rubensově smrti pracoval pro další vedoucí umělce. Pontius byl mistrem, který pracoval s efekty světla a barvami velmi jemným způsobem.

Druhá emise představuje umělce Vladimíra Komárka. Námětem poštovní známky je obraz Ptáci na jevišti z roku 1991. 


ze sbírky M. Hlavatého

Vladimír Komárek (10. 8. 1928 – 24. 8. 2002) byl český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Patřil k předním osobnostem českého výtvarného umění 20. století. Jeho obrazy, grafiky a ilustrace si svou podmanivostí získaly nejen pozornost, ale i srdce mnoha lidí. Milovaným krajem Vladimíra Komárka bylo Semilsko, kde se narodil a kde prožil i podstatnou část svého života. K výtvarnému umění tíhl od raného mládí – studia začal na umělecké sklářské škole v Železném Brodě a v roce 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění. Po dvou letech však přestoupil na UMPRUM, kde v roce 1954 absolvoval u prof. Karla Štipla. V letech 1965–1971 byl členem významného Sdružení českých umělců a grafiků Hollar. Jeho ranější tvorba se vyznačuje značnou expresivností, pro malby z jeho zralého a zásadního období je charakteristická lyričnost až tklivost a podmanivá poetika. Neopakovatelná je rovněž jeho grafická tvorba. Především v oblasti drobné grafiky a ex libris patřil k české i evropské špičce.

Poslední emise představuje sklářského výtvarníka, sochaře a pedagoga Stanislava Libenského. Námětem poštovní známky jsou skleněné plastiky Otisk velkého anděla I, II (1998-1999).


ze sbírky M. Hlavatého

Stanislav Libenský prošel jako student sklářskými školami v Novém Boru a v Železném Brodě a od roku 1939 pokračoval ve studiu v ateliéru užité malby na pražské Uměleckoprůmyslové škole. V Novém Boru učil obory vitráží a malby na skle, v železnobrodské škole působil jako ředitel a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vedl v letech 1963–1987 ateliér skla. Jako respektovaný pedagog a výtvarník získal řadu různých cen. Největší věhlas mu však přinesla především společná tvorba s manželkou Jaroslavou Brychtovou. Velice brzy začala rovněž spolupráce Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové s architekty. Z mnoha příkladů lze uvést realizace: sedmimetrová okna v středověké kapli v chrámu sv. Víta v Praze (1964–1968), „roj meteorů“ z taveného křišťálu na betonovém nosném válci avantgardní stavby televizního vysílače Ještěd v Liberci (1973–1975). Samostatně se Stanislav Libenský zapsal do historie architektury svým unikátním výtvarným řešením pláště budovy Nové scény Národního divadla v Praze. (zdroj: cpost.cz)


PK
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...