František Kupka - Od realismu k abstrakci

Letošní emisi Umělecká díla na známkách uzavírá známkový aršík zobrazující Kupkovy Radosti života. Aršík se dvěma známkami v nominální hodnotě dvakrát 30 Kč vyšel 7. listopadu 2012 a byl vytištěn kombinací ocelotisku z plochých desek a ofsetu. Ryteckou transpozici obrazu provedl grafik a rytec Václav Fajt. V historii naší známkové tvorby se nejedná o první "přepis" Kupkových obrazů na poštovní známku, ale o tom později.

František Kupka byl český malíř a grafik světového významu, jeden ze zakladatelů moderního abstraktního malířství. Jeho vztah k hudbě se podílel na vzniku a realizaci dalšího nového výtvarného směru - orfismu, směru, kdy abstraktní linie a barevné plochy vyvolávají hudební a poetické dojmy. Živil se litografiemi, kreslil módu i satiru a stával se postupně významným karikaturistou a malířem symbolistou. Jeho veškerá studia i práce však nakonec směřovala k abstrakci. Narodil se 23. září 1871 v Opočně jako nejstarší z pěti dětí. Od mala projevoval velký malířský talent, proto se nakonec nemusel věnovat sedlářskému řemeslu, kterému se vyučil. Nejdříve byl poslán do řemeslnické školy v Jaroměři a posléze na pražskou Akademii. Zde studoval jako žák profesora Sequense v ateliéru historické a náboženské malby. V roce 1891 odešel do Vídně. Ve Vídni zůstal až do roku 1895, kdy odjel jako stipendista do Paříže. Zde se usadil nejprve na Montmartru a později, po svatbě, se odstěhoval do Putteaux, kde působil většinu svého života. Své abstraktní obrazy Amorfa-Dvoubarevná fuga a Teplá chromatika poprvé vystavil na Podzimním salonu 1912 v Paříži. Sešly se však s nepochopením, posměchem a nelítostnou kritikou. V roce 1914 odešel jako dobrovolník do francouzské cizinecké legie, kde byl v bitvě u řeky Aisne raněn. Za své zásluhy v armádě získal hodnost kapitána a byl oceněn Řádem důstojníka čestné legie. Po návratu do Paříže založil na přání T.G. Masaryka Českou kolonii a stal se jejím předsedou. Po válce byl jmenován profesorem pražské Akademie, kde v roce 1920 také přednášel. Přednáškovou činnost pořádal později i v Paříži, kde vyučoval československé stipendisty. V roce 1920 se seznámil s bohatým průmyslníkem Jindřichem Waldesem, který se stal jeho mecenášem, předním sběratelem a přítelem. Waldes od něho zakoupil řadu děl, zejména z období jeho rané tvorby. Kupka spolu s Vojtěchem Preissigem pro něj navrhli slavné logo Koh-i-nooru v podobě dívky s patentkou v oku Miss KIN. Za svého života byl členem mnoha významných sdružení (Abstraction - Création, Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži, Česká akademie věd a umění v Praze, S.V.U. Mánes, Hollar, Umělecká beseda v Praze). Při poslední návštěvě Československa v roce 1947 předal městu Dobruška dar v podobě portrétu svého otce. Na oslavu jeho sedmdesátin se v Praze konala velká výstava jeho prací a česká vláda koupila asi 40 jeho děl, které však veřejnost přijala s rozpaky. Rok před smrtí se s Kupkou seznamuje Meda Mládková, studentka dějin umění a později významná sběratelka, mecenáška a propagátorka Kupkova díla. V roce 2003 otevřela expozici jeho obrazů v Museu Kampa v Praze. František Kupka zemřel 24. června 1957 v Putteaux a je pochován na hřbitově Père Lachaise v Paříži.

Kupkova raná díla se z prvopočátku vyznačovala popisným realismem. Později se stal impresionistou a symbolistou se sklony k duchovnosti a mystice. 

carte maximum
známka Pofis 747 Umělecká díla na známkách-František Kupka
Radosti života, 1901-1902
denní razítko s motivem erbu Nového Města pražského
Praha 1, 7.11.2012

Z tohoto období také pochází symbolická alegorie smyslů a erotiky Radosti života.

carte maximum
známka Pofis 747 Umělecká díla na známkách-František Kupka
Radosti života, 1901-1902
denní razítko s motivem erbu Nového Města pražského
Praha 1, 7.11.2012

V roce 1905 je ovlivněn fauvismem, který pro vyjádření smyslové krásy a živočišné síly využívá čisté, nelomené barvy. V jeho obrazech již nejde jen o námět, ale i o tvar, význam a formu.

carte maximum
známka Pofis ČSR II. 1686 Nová Praha-František Kupka
Ženská pro Galliena, 1909-1910
razítko dne vydání Nová Praha-PRAGA 1968
 Praha 1, 5.6.1968

V roce 1909 maluje svůj první abstraktní obraz Nocturno. Na Podzimním salonu v Paříži v roce 1912 vystavil své dva abstraktní obrazy Teplá chromatika a Amorfa - Dvoubarevná fuga, avšak kritika byla nelítostná. Díla ocenil jen Guillaume Apollinaire, který nad jeho obrazy přednesl obranu "ryzího umění", které nazval orfismem.

carte maximum
známka Pofis 191 Umělecká díla na známkách-František Kupka
Amorfa - Dvoubarevná fuga, 1912
denní razítko, Praha 1, 17.6.1998

Kupka byl silným individualistou, který se rozhodl jít svojí cestou. Jeho veškerá snaha směřovala k tomu, aby přes vědomí reality dospěl k prvotnímu tvaru, dynamice pohybu, symbolu jádra a počátku tvoření. V některých jeho obrazech se zpočátku prolíná rovina skutečnosti a abstrakce, např. Klávesy piána, ale postupně reálný prvek zcela mizí.

carte maximum
známka Pofis 191 Česká kultura a Francie-František Kupka
Klávesy piána, 1909
denní razítko, Praha 1, 7.5.2002

Jeho vrcholné abstraktní kompozice rozvíjejí dvě témata - pohyb svislý a pohyb v kruhu, dále tvarovou dynamičnost a barevnost, motivy rovnováhy a gradace rytmu, kosmické prvky a děje. Inspirací mu byly všechny obory jeho zájmu - antropologie, archeologie, vesmír, astrologie, biologie, fyziologie, fyzika, optika, astronomie, moderní technika, kultura, hudba, písemnictví, příroda.

francouzská maxikarta k letos vydané známce z emise Du Cubisme
František Kupka - Musique, 1936
razítko dne vydání, Paříž, 10.5.2012

Emise Du Cubisme - obrazy 20. století s 12 samolepícími známkami vyšla u příležitosti konání výstavy Gleizes-Metzinger, kterou od 9. května do 22. září 2012 pořádalo pařížské Poštovní muzeum. Výstava se konala na oslavu stého výročí od vydání knihy Du Cubisme, kterou napsali francouzští malíři Jean Metzinger a Albert Gleizes. Šlo o první knihu, která se věnovala tomuto uměleckému stylu.
Pro zájemce o Kupkovo dílo na závěr dodávám, že k připomínce sto let od otevření Podzimního salonu 1912 v Paříži připravila Národní galerie v Praze výstavu František Kupka - Cesta k Amorfě. Koná se od 30. listopadu 2012 do 3. března 2013 v Salmovském paláci, který bude výstavou otevřen.

PK

zdoj: www.praguewelcome.cz

wikipedia.org

Francouzská maximafilatelie

Nějaký čas sleduji emisní činnost jiných zemí Evropy i světa. Velmi mne zaujala známková tvorba Francouzské pošty (La Poste) a aktivita tamních sběratelů při tvorbě maxikaret. Na začátek musím zmínit, že na rozdíl od nás, to mají ve Francii nepoměrně lehčí. Na své filatelistické materiály mohou použít razítka dne vydání, které bývají tématicky často v úzké spojitosti se známkou. Ať už potom s tímto razítkem vznikne celistvost nebo maxikarta, výsledný efekt je zaručený. Níže vybírám několik maxikaret letošního roku, které považuji za pěkné a nyní bych je rád představil ...

Musée d´Orsay

Dne 16. června 2012 vydala Francouzská pošta známku s motivem slavného pařížského Musea Orsay. Známka vyšla v rámci konání filatelistické výstavy Salon du Timbre 2012. Na kuponu připojeném ke známce jsou velké nádražní hodiny (umístěné v hlavní části budovy) a text 85. kongres FFAP (Francouzská federace filatelistických asociací), který se konal během výstavy. Hodiny jsou i motivem razítka dne vydání, použitém na maxikartě výše. Muzeum Orsay leží na levém břehu řeky Seiny a nachází se v budově bývalého nádraží d´Orsay, otevřeného při příležitosti Světové výstavy roku 1900. Nádraží zde fungovalo téměř 40 let. V 70. letech vznikla myšlenka přeměnit nádraží na muzeum, které bylo slavnostně otevřeno v roce 1986. V jeho sbírkách je umění přelomu 19. a 20. století s jedinečnou sbírkou impresionistů. Jsou zde obrazy od Vincenta van Gogha, Clauda Moneta, Edouarda Maneta, Edgara Degase, Toulouse-Lautreca, Renoira, Gaugina, Cézanna, Couberta, ..., ale i sochy a ukázky užitého umění.

Musée d´Orsay

Druhá maxikarta je s automatovou známkou LISA, která byla v prodeji během konání výstavy Salon du Timbre 2012. Známka zobrazuje Museum Orsay v popředí se sochou "Cheval a la herse" (kůň s bránami, míněno zemědělské náčiní) od Pierra - Louise Rouillarda. Text známky zmiňuje konání 85. kongresu FFAP. Na maxikartě je použito příležitostné razítko vydané k automatové známce.

Soldats de plomb - Tambour

Další emise je věnována vojáčkům jako sběratelskému zájmu. Na připomínku tohoto "koníčku" vydala v červnu letošního roku Francouzská pošta aršík se šesti známkami znázorňujícími 6 různých vojáčků:

Soldats de plomb - Vercignétorix

Vercingétorixe na koni  (1. století př.n.l.), křižáka (12. století), pěšáka (16. století), bubeníka (18. století), vojáka veterána Napoleonovy staré gardy (První francouzská Říše) a pěšáka (1. světová válka). Tyto trojrozměrné figurky byly vyráběny ve Francii a oblibu si získaly díky vojenské slávě císaře Napoleona. Byly pevné, odlité s příměsí olova a antimonu a vysoké přibližně 5 cm. Na maxikartě je použito razítko dne vydání. V současnosti je rozsáhlá sbírka historických figurek, čítající téměř 150 tisíc kusů z období pol. 18. až pol 19. století, umístěna v  Musée de l'Armée (Vojenské muzeum) v pařížské Invalidovně.

Soldats de plomb - Croisé

Jako společná emise Francie a Vatikánu byla v květnu 2012 vydaná známka k 600. výročí od narození Jany z Arku. Známka vyobrazuje Janu z Arku v brnění s praporem v ruce. Předlohou známky se stal obraz od neznámého autora, který je umístěn ve sbírkách Historického muzea v Paříži.  Johanka z Arku, přezdívaná Panna orléanská (La Pucelle d'Orléans) byla významnou historickou osobností v dějinách Francie, představitelkou vlasteneckého hnutí vyvolaného drancováním Angličanů po obnovení stoleté války. V únoru 1429 se dostavila k francouzskému královskému dvoru s cílem porazit Angličany.

Jeanne d´Arc

V květnu 1429 se s vojenským oddílem účastnila odražení Angličanů u Orléansu a dobytí dalších území; v důsledku těchto úspěchů a celkového obratu ve válce byl Karel VII. v Remeši korunován. Zradou šlechty, snažící se zabránit centralizaci francouzského státu, byla v roce 1430 zajata u Compiegne, vydána Angličanům a církevním soudem v Rouenu odsouzena k trestu smrti upálením. V roce 1456 byla rehabilitována katolickou církví, roku 1909 blahořečena papežem Piem X. a roku 1920 prohlášena za svatou papežem Benediktem XV.  Na razítku dne vydání, s domicilem Vaucouleurs, kde světice našla útočiště před setkáním s budoucím králem Karlem VII., je vyobrazena na koni.

PK