Před časem jsem v jednom příspěvku na blogu slíbil, že jednou napíšu, jak jsem se dostal ke sbírání analogických pohlednic. Maximafilatelie je neobyčejně zajímavá disciplína filatelie, jenž vás přímo nutí o známkách hlouběji přemýšlet, hledat souvislosti a navštěvovat místa, na která byste se jinak asi nikdy nepodívali. Jistotou při sbírání a tvorbě maxikaret je, že na prožité zážitky jen tak nezapomenete. Každá maxikarta má totiž svojí historii. Před časem jsem se rozhodl uspořádat svojí sbírku tak, abych se v ní lépe mohl orientovat. Přitom jsem narazil na jednu ze svých prvních analogických pohlednic a tady je její příběh...
.JPG)
Ke sbírání analogických pohlednic jsem se dostal velkou shodou náhod. U kolegů jsem tehdy sháněl studie deskových a výrobních vad na českých známkách. Dostal jsem se tak ke Zpravodaji a tam mne velmi zaujal bulletin vložený dovnitř časopisu. Ten bulletin se jmenoval Maximus. Poutavé čtení z pera Josefa Fronce o analogických pohlednicích, o jejich historii, o sběratelství, o obtížích, které toto sběratelské odvětví staví na okraj zájmu mnohých filatelistů ve mne naopak vyvolalo velký zájem o toto téma. Jenom jsem pořádně nevěděl, jak na to. Vyčetl jsem základní potřebné informace a začal pátrat po vhodné příležitosti, jak nové vědomosti zúročit. Zanedlouho byl nápad na světě. Bude to Karlův most prof. Absolona a rytce Martina Srba. To jsem ještě netušil, že sehnat pohlednici s pohledem na Karlův most směrem ke Staroměstské mostecké věži, bude obtížné (dnes to již tak nevnímám). Prošel jsem tehdy stovky starých pohledů Prahy a když jsem náhodou narazil na Karlův most ze "správné" strany, vždy byl nějak výrazně poškozený. S tím jsem se přeci nemohl smířit. Pravidla zněla jasně. Žádné zlomy, chybějící růžky, jakákoliv patrná poškození. Nakonec jsem jí našel. Nebyla sice v bezvadné kvalitě, protože nesla známky otisku strojového razítka, přesto moje touha vytvořit analogii zvítězila nad požadavky na skvělý stav pohledu. A jaké razítko jsem zvolil. Samozřejmě příležitostné. Poštovní muzeum tehdy chystalo výstavu malíři Adolfu Absolonovi a to byla ta správná příležitost k vytvoření analogické pohlednice. Pak už jen stačilo nalepit známku a vyrazit do fronty v Poštovním muzeu. Jak to dopadlo sami vidíte. Dnes mám již bohaté zkušenosti i s hledáním pohledů z Prahy a případný nezdar mne hned nevyvádí z míry, ale na ten zážitek s pohlednicí Karlova mostu nikdy nezapomenu.
PK
Žádné komentáře:
Okomentovat