Pro mne především neplánovaná. Takové akce jsou ale nejlepší. Do Prahy jsme naskok vyrazili za příbuznými a po příjemně sportovně laděném sobotním dopoledni s dětmi, jsme se měli vracet zpět domů. Náhoda tomu ale chtěla a my jsme se rozhodli zůstat až do neděle...
Muzejní noci registruji již několik let a to především proto, že mi vždy po akci do poštovní schránky přijde obálka s pěkným razítkem a kašetem s tramvají, které tuto akci již několikátým rokem doprovázejí. Letošní jubilejní desátá muzejní noc se měla původně konat v červnu, ale byla kvůli povodním přesunuta až na září letošního roku. V sobotu 14. září byla od 19 hodin večer až do jedné hodiny ráno zpřístupněna zdarma muzea, galerie a další kulturní instituce zapojené do Pražské muzejní noci. Celou kulturní akci doprovázela řada programů a neobvyklých akcí konaných nad rámec tradičních expozic a výstav. Pořadatelé také nezapomněli na nejmenší účastníky a tak jsme se rozhodli jednomu (tedy jedné) z nich prodloužit večerku a vyrazit vstříc nočnímu dobrodružství...
Bez ohledu na fakt, že její strýček (tedy já) i otec jsou filatelisté, si slečna kupodivu jako první zastávku vybrala Poštovní muzeum. A rozhodně toho nelitovala. Nejvíce pochopitelně ocenila lízátko s logem České pošty a nějaký ten bonbon, ale zaznamenal jsem také, že si před odchodem chtěla koupit něco na památku. Nakonec si vybrala pohlednici s historickým dostavníkem, kterou jsme v závěru naší pouti ještě opatřili příležitostným razítkem. Ale nepředbíhejme. Do Poštovního muzea jsme dorazili těsně před sedmou hodinou večerní. Hned u vstupu jsme obdrželi materiály k Poštovnímu muzeu, k právě probíhající výstavě Krátký pozdrav poštou a speciální pohlednici propagující Nejkrásnější známku světa roku 2010 vydanou právě pro letošní Pražskou muzejní noc.
K pohlednici si zájemci mohli na prodejně koupit i známku se stejným námětem a podat k přepravě vhozením do místní historické poštovní schránky. Naší návštěvu Poštovního muzea jsme zakončili prohlídkou výstavy Krátký pozdrav poštou a mimořádné výstavky Nejkrásnější známka světa roku 2010.
K pohlednici si zájemci mohli na prodejně koupit i známku se stejným námětem a podat k přepravě vhozením do místní historické poštovní schránky. Naší návštěvu Poštovního muzea jsme zakončili prohlídkou výstavy Krátký pozdrav poštou a mimořádné výstavky Nejkrásnější známka světa roku 2010.
Naše další cesty pokračovali již potemnělou Prahou. Na cestu nám svítily lampy lemující uličky kolem kostela sv. Haštala. Cílem se stala nedaleká Španělská synagoga, kterou mj. poznáte podle Pomníku Franze Kafky od Jaroslava Róny.
Zde jsme se ale nakonec déle nezdrželi, protože byl vstup do synagogy možný až po deváté hodině večerní. Pokračujeme tedy přes Staroměstské náměstí směrem k Náprstkovu muzeu. Po cestě si povídáme o tom, kdo byl Vojta Náprstek a řeč přijde i na další významné české cestovatele, třeba Dra. Emila Holuba.
Jsme na místě. Fronta návštěvníků se od domu U Halánků táhne dobře přes půl Betlémského náměstí. Přesto se nakonec již trochu vyčerpaní dostáváme do muzea, kde se alespoň v rámci současné výstavy Po stopě Karla Maye necháme vyfotit s Vinnetouem. Na památku každý dostaneme pohlednici. Já si vybírám tu s Čerwuišem, indiánem kmene Čamakoko, kterého si z jižní Ameriky přivezl A. V. Frič, aby ho v Praze vyléčil, protože trpěl neznámou nemocí. Naše noční dobrodružství končí v Muzeu MHD ve Střešovicích, kam se pohodlně přesouváme Muzejními autobusy. V prostorách před muzeem je v historické tramvaji zřízena příležitostná poštovní přepážka.
Zde necháváme orazítkovat naše pohlednice a ubíráme se na cestu směrem k domovu.
Zde jsme se ale nakonec déle nezdrželi, protože byl vstup do synagogy možný až po deváté hodině večerní. Pokračujeme tedy přes Staroměstské náměstí směrem k Náprstkovu muzeu. Po cestě si povídáme o tom, kdo byl Vojta Náprstek a řeč přijde i na další významné české cestovatele, třeba Dra. Emila Holuba.
Jsme na místě. Fronta návštěvníků se od domu U Halánků táhne dobře přes půl Betlémského náměstí. Přesto se nakonec již trochu vyčerpaní dostáváme do muzea, kde se alespoň v rámci současné výstavy Po stopě Karla Maye necháme vyfotit s Vinnetouem. Na památku každý dostaneme pohlednici. Já si vybírám tu s Čerwuišem, indiánem kmene Čamakoko, kterého si z jižní Ameriky přivezl A. V. Frič, aby ho v Praze vyléčil, protože trpěl neznámou nemocí. Naše noční dobrodružství končí v Muzeu MHD ve Střešovicích, kam se pohodlně přesouváme Muzejními autobusy. V prostorách před muzeem je v historické tramvaji zřízena příležitostná poštovní přepážka.
Zde necháváme orazítkovat naše pohlednice a ubíráme se na cestu směrem k domovu.
PS: Tak takhle ne, říkají jasně pravidla FIP pro maximafilatelii. Pohlednice pro maxikarty nesmí zobrazovat samotnou poštovní známku, nominál ani označení země. Do exponátu ji prostě nezařadím. Mně to ale nevadí, vždyť je to hezká upomínka na dobrodružství, které jsme tu noc společně zažili.
Žádné komentáře:
Okomentovat