Kapsa má rozměry nepatrně větší, než samotná pohlednice. Přední strana je z lepenky o tloušťce cca 2 mm. Zadní stranu tvoří pevnější čtvrtka.
Čtvrtka je na šířku a výšku zhruba o 2,5 cm větší. Tyto cm navíc slouží pro ohnutí a vytvoření kapsy.
Pro razítko je v lepence vyříznuté okno o velikosti 4 x 4 cm. Okno lze připravit i před samotným razítkováním. Budeme-li vycházet z umístění známky, stačí nám počítat s průměrem 3 - 3,5 cm na razítko a pro něj ponechat potřebný prostor. A proč o tom vůbec píši? Manipulace s právě orazítkovanými maxikartami je vždy složitá a skýtá mnohé problémy. Papír pohlednice příliš nesaje a razítko zůstává někdy i řadu dní jak čerstvě orazítkované. Ať už použijete kus přehnutého papíru či třeba blok, vždycky čelíte problému s tím, že se razítko rozmaže nebo vsákne do papíru, do kterého je CM vložená. Z krásně orazítkovaných maxikaret máte rázem zničené kusy a oči pro pláč, zvlášť, když se jedná o lesklé lamino povrchy, které neuschnou třeba ani za půl roku. Tuto situaci Martin elegantně vyřešil. Díky tloušťce lepenky se mohou pohlednice vyskládat na sebe a do styku spolu nepříjdou.
Definitivně se tak zamezí ztrátám, které jinak při vkládání do bloku nebo papíru nezřídka nastávaly. Martinovi tedy patří dík za nápad, který bude jistě inspirací pro všechny sběratele.
PK
Žádné komentáře:
Okomentovat