O maxikartách

Maximafilie je obor filatelie, zabývající se sbíráním, tvorbou a studiem maxikaret. Maxikarty (fr: cartes maximum, angl.: maximum cards, česky: analogické pohlednice) jsou pohlednice, na jejichž obrazové straně je nalepena poštovní známka, znehodnocená poštovním razítkem, přičemž námět pohlednice, známky i razítka je v maximální shodě. Cílem sběratele je získat nebo vytvořit takovou maxikartu, která ideálně splní všechna tři kritéria.

maxikarta z roku 1967
známková emise Vodní ptactvo - Tenkozobec obecný
razítko dne vydání (FDC), Praha, 20.2.1967

Historie jejich sběratelství sahá až do konce 19. století, kdy byly maxikarty tvořeny převážně turisty, z nichž někteří ze svých cest zasílali pohlednice s vylepenou známkou na obrazové straně, znehodnocenou poštovním razítkem. V některých případech šlo tehdy o maxikarty v pravém slova smyslu, tzn. splňovaly všechna tři kritéria maximální shody. Mnohdy se však dodnes setkáváme s pohlednicemi, které tyto podmínky nesplňují. Na těchto pohlednicích je sice známka vylepena na obrazové straně pohlednice, není však ve shodě s motivem pohlednice samotné. Tyto pohlednice nesplňují definici maxikaret. Přesto se mohou vyskytovat v mnohých maximafilatelistických sbírkách.

pohlednice s pamětním razítkem
k úmrtí prezidenta Masaryka
a známkou Státní znak z roku 1931

Ve 20. století si maximafilatelie začala získávat stále více příznivců. V září roku 1947 se konal první kongres v Dijone, který maximafilii organizačně upevnil. V roce 1973 bylo na kongresu FIP v Mnichově přijato zásadní usnesení o možnosti vystavovat maxikarty na mezinárodních výstavách organizovaných pod záštitou FIP. V roce 1976 bylo na kongresu FIP v Madridu rozhodnuto o vytvoření sekce maximafilie FIP. V roce 1981 se komise maximafilie oddělila od komise námětové. Na 61. kongresu FIP v květnu 1992 v Granadě byly schváleny a přijaty předpisy o hodnocení soutěžních exponátů na výstavách FIP. Ty se dále upravovaly až do dnešní podoby maximafilie. Současným předsedou Komise FIP pro maximafilii je George Constantourakis z Kanady.
Sběratelství maxikaret v Československu se váže k době po 2. světové válce, kdy u nás existoval pražský spolek, který vydával analogické pohlednice. Významnou postavou doby druhé republiky byl poštovní úředník František J. Pražák, který tvořil na různá témata velké množství československých maxikaret. Dodnes se s nimi můžeme, byť jen omezeně, setkávat. Vzhledem k  jeho přeshraniční korespondenční aktivitě řada jeho výtvorů skončila v zahraničních sbírkách.

maxikarta z roku 1971
známková emise Česká a slovenská grafika - Cyril Bouda
razítko dne vydání (FDC), Brno, 28.1.1971

adresní strana pohlednice s razítkem tvůrce maxikarty Fr. Pražáka
pohlednice je vydaná vlastním nákladem, o čemž svědčí iniciály FJP pod dělící čarou
a popis Édition Les MaximaphilesTchéques vlevo dole

Po rozdělení SČSF (Svazu československých filatelistů) na SČF (Svaz českých filatelistů) a ZSF (Zväz slovenských filatelistov) se v roce 1998 na Slovensku utvořila Odborná skupina maximafilie Slovenska. Tato skupina byla organizačně začleněná do Komise námětové filatelie ZSF. Vedením OSMS byl pověřený MVDr. Julius Molnár, CSc., společně s Mgr. Jánom Mičkom a Mgr. Milanem Šnircem. V roce 2007 byla v Čechách založena Sekce sběratelů analogických pohlednic. Jejím zakladatelem a vedoucím je Josef Fronc. Sekce funguje při Společnosti sběratelů československých známek SČF a sdružuje více jak 40 členů.

maxikarta z roku 2010
známková emise Osobnosti - M. D. Rettigová
příležitostné razítko, Všeradice, 23.1.2010
vytvořil: Josef Fronc

Vyobrazenou maxikartu k 225. výročí narození M. D. Rettigové připravila v roce 2010 Sekce sběratelů analogických pohlednic v čele s J. Froncem.