Konfrontace čs. poštovních známek a čs. filmového plakátu v Poštovním muzeu

Od 25.2. do 4.5. 2014 pořádá pražském Poštovní muzeum výstavu s názvem Od filmového plakátu k poštovní známce, která nabízí srovnání tvorby československých poštovních známek a filmových plakátů z šedesátých a sedmdesátých let minulého století a především dokazuje schopnost našich výtvarníků porovnat se s výrazně rozdílnými formáty, jež oba žánry představují. Na výstavě můžete zhlédnout tvorbu předních výtvarníků jako jsou Zdeněk Ziegler, Jaroslav Fišer, Jiří Šalamoun, Karel Vaca a další. Zastoupeny jsou zde originální návrhy poštovních známek z archivu Poštovního muzea a několik filmových plakátů ze sbírky filmové galanterie Terryho ponožky. Několik málo kultovních filmových plakátů vyšlo i na českých poštovních známkách. První poštovní známka s filmovým plakátem k filmu Sladký život vyšla v rámci emise EUROPA - Umění plakátu v roce 2003. Plakát ke slavnému italskému filmu Federica Felliniho vytvořil v roce 1962 Karel Vaca. Tento plakát je podobně jako Něžná od Olgy Poláčkové snem každého správného plakátofila. Bohužel je v originálu prakticky nedostupný. I na výstavě v Poštovním muzeu byl zastoupen autorizovaným reprintem z roku 2013. Buďme za něj rádi.

V roce 2011 vyšly v emisi Český filmový plakát dvě poštovní známky - Něžná a Marketa Lazarová. Plakát k francouzskému filmu Něžná Roberta Bressona vytvořila v roce 1970 Olga Poláčková - Vyleťalová. Její návrh se stal ikonou československého filmového plakátu konce šedesátých a počátku sedmdesátých let. Za návrh plakátu získala Olga Poláčková v roce 1973 cenu Grand prix na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes.

Plakát k filmu Františka Vláčila Marketa Lazarová navrhl v roce 1966 výtvarník a typograf Zdeněk Ziegler, který je mimo jiné autorem řady českých poštovních známek.

Všechny maxikarty mohly vzniknout díky používání příležitostného poštovního razítka, které k výstavě připravilo Poštovní muzeum. Na razítku je vyobrazený kinematografický kotouč a poštovní známka, doplněný textem Poštovní muzem, Praha 1, 1.3.2014.
Jindy bych zde článek ukončil. Protože jsou však filmové plakáty mojí srdeční záležitostí, podělím se o pár zážitků, které mojí sběratelskou vášeň provázejí.
V Praze mám nejraději Pasáž Světozor, protože zde nacházím místa, která mne baví. Vynikající cukrárnu Ovocný Světozor, artové kino a plakátovou galanterií Terryho ponožky. V přízemí prostor kina je ukryta rozsáhlá sbírka filmových plakátů, kterou od roku 2005 systematicky a precizně buduje Pavel Rajčan se svými kolegy. Ale dost řečí. Pokud si chcete udělat představu o tom, jak taková sbírka a zápal pro sbírání filmových plakátů vypadá, doporučuji vám zhlédnout video, které naleznete na odkazu http://www.ceskatelevize.cz/porady/10119615714-fokus-ct24/209411058110039/  pod nadpisem Přehrát video.

Na závěr můj malý plakátový profil...

A jak jsem se dostal k plakátu?
Přes jeden hezký článek v časopisu. Také mne dohnaly vzpomínky na útlé dětství. 

Co mám nejraději?
Jsem otevřený všemu, co se mi líbí. Pokud bych měl volit souvislou tvorbu, byl by to Zdeněk Vlach. A za Polsko Franciszek Starowieyski.

Co je můj sen?
Mám rád příběhy, takže mít možnost vidět na vlastní oči inventář Terryho ponožek.

Co se mi povedlo?
V rámci "filatelistické turistiky" zavítat do jednoho kina a získat pár starých plakátů. Pro sběratele nevýslovný pocit radosti.

Na co nejraději vzpomínám?
Jak jsem před pár lety vytáhl rodinu do polské Wroclavi na vánoční trhy a skončili jsme nakonec ve velkém soukromém skladu sběratele polských filmových a divadelních plakátů. Běžně si tam nikoho nezval, ale když jsme přijeli až z Čech...

Co mi visí na zdi?
Aktuálně Saudkův Velký Waldo Pepper. Na ostatní zatím není místo.

Jaký byl poslední plakátový Ježíšek?
Loni Sladký, alespoň v autorizovaném reprintu. (pozn. Sladký život)

Nejlepší akce?
Jednoznačně "Rozdáváme filmové plakáty".

A to je pro dnešek vše. Jdu se opět věnovat analogickým pohlednicím.

PK