Námětem pohlednic a příležitostného razítka je socha Nepokořený od akademického sochaře Vendelína Zdrůbeckého.
Rumburská vzpoura bylo protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády. Vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburku. Zpočátku byla reakcí zejména na nedostatečné zásobování (vojáci trpěli hlady), nevyplacený žold a šikanu německými důstojníky.
Vzpoura začala 21. května 1918 po 6. hodině ranní tím, že 65 mužů v čele s Františkem Nohou odepřelo poslušnost velitelům: oproti rozkazu nastoupit beze zbraně nastoupili na ranní nástup s puškami. Ke vzpouře se postupně přidávali další vojáci, celkový počet byl asi 700. Přestože vzpoura vypukla spontánně, její vůdcové navázali rychle kontakt s českými vojáky z královéhradeckého 18. pěšího pluku, kteří byli umístěni v České Lípě. Jedině toto by mohlo přenést vzpouru do dalších oblastí, což mohlo přerůst v revoluci, která byla v českých zemích na spadnutí. Vzbouřenci nejprve obsadili město Rumburk a poté se vydali na pochod k Novému Boru, kde byli obklíčeni vojsky rakousko-uherské armády včetně královéhradeckého 18. pěšího pluku a rozprášeni.
Dne 29. května 1918 byla provedena poprava tří vůdců (František Noha, Vojtěch Kovář, Stanko Vodička) na místě za městským hřbitovem v Rumburku. Dalších 7 bylo odsouzeno a popraveno v Novém Boru. Téměř 600 vojáků bylo odsouzeno k žaláři. (zdroj: wikipedia.org, mesto-slukov.cz)
Martinovi Hlavatému díky za ukázky.
PK
Žádné komentáře:
Okomentovat