čtvrtek 28. března 2013

Jak jsem začal sbírat analogické pohlednice

Před časem jsem v jednom příspěvku na blogu slíbil, že jednou napíšu, jak jsem se dostal ke sbírání analogických pohlednic. Maximafilatelie je neobyčejně zajímavá disciplína filatelie, jenž vás přímo nutí o známkách hlouběji přemýšlet, hledat souvislosti a navštěvovat místa, na která byste se jinak asi nikdy nepodívali. Jistotou při sbírání a tvorbě maxikaret je, že na prožité zážitky jen tak nezapomenete. Každá maxikarta má totiž svojí historii.  Před časem jsem se rozhodl uspořádat svojí sbírku tak, abych se v ní lépe mohl orientovat. Přitom jsem narazil na jednu ze svých prvních analogických pohlednic a tady je její příběh...


Ke sbírání analogických pohlednic jsem se dostal velkou shodou náhod. U kolegů jsem tehdy sháněl studie deskových a výrobních vad na českých známkách. Dostal jsem se tak ke Zpravodaji a tam mne velmi zaujal bulletin vložený dovnitř časopisu. Ten bulletin se jmenoval Maximus. Poutavé čtení z pera Josefa Fronce o analogických pohlednicích, o jejich historii, o sběratelství, o obtížích, které toto sběratelské odvětví staví na okraj zájmu mnohých filatelistů ve mne naopak vyvolalo velký zájem o toto téma. Jenom jsem pořádně nevěděl, jak na to. Vyčetl jsem základní potřebné informace a začal pátrat po vhodné příležitosti, jak nové vědomosti zúročit. Zanedlouho byl nápad na světě.  Bude to Karlův most  prof. Absolona a rytce Martina Srba. To jsem ještě netušil, že sehnat pohlednici s pohledem na Karlův most směrem ke Staroměstské mostecké věži, bude obtížné (dnes to již tak nevnímám). Prošel jsem tehdy stovky starých pohledů Prahy a když jsem náhodou narazil na Karlův most ze "správné" strany, vždy byl nějak výrazně poškozený. S tím jsem se přeci nemohl smířit. Pravidla zněla jasně. Žádné zlomy, chybějící růžky, jakákoliv patrná poškození. Nakonec jsem jí našel. Nebyla sice v bezvadné kvalitě, protože nesla známky otisku strojového razítka, přesto moje touha vytvořit analogii zvítězila nad požadavky na skvělý stav pohledu. A jaké razítko jsem zvolil. Samozřejmě příležitostné. Poštovní muzeum tehdy chystalo výstavu malíři Adolfu Absolonovi a to byla ta správná příležitost k vytvoření analogické pohlednice. Pak už jen stačilo nalepit známku a vyrazit do fronty v Poštovním muzeu. Jak to dopadlo sami vidíte. Dnes mám již bohaté zkušenosti i s hledáním pohledů z Prahy a případný nezdar mne hned nevyvádí z míry, ale na ten zážitek s pohlednicí Karlova mostu nikdy nezapomenu.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SOUTĚŽ

Máte i vy podobné první zážitky s maxi-mafilatelií? Chcete se o ně podělit a zpestřit tak dalším sběratelům a čtenářům chvíle strávené na blogu?
Tak mi napište na kancnyr@volny.cz a možná nepřijdete zkrátka. Nejlepší článek odměním pěknou československou a českou maxikartou. Zúčastnit se může každý, tedy i nečlen Sekce sběratelů analogických pohlednic. Uzávěrka soutěže je 30. dubna 2013.

PK

Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...